|
|
Hodnocení podmínek chovu zvířat v návštěvnických centrech NP Šumava
POPELÁKOVÁ, Zuzana
Při hodnocení chovu je nutné dbát na splnění několika podmínek, jako je fyzický a psychický stav zvířete, stáří a zdravotní stav daného jedince, vybavení výběhů a voliér, zajišťování vhodných klimatických podmínek v chovných ubikacích, způsob podávání krmení, napájení a jeho kvalita. Welfare neboli pohoda zvířat je v dnešní době stále více diskutovaným tématem. Podmínky welfare určuje tzv. "pravidlo pěti svobod" dle Webstra (1999), jehož dodržování stále není pravidlem. Z těchto důvodů se tato bakalářská práce zabývá podmínkami chovu a welfare zvířat v návštěvnických centrech na Borové Ladě, Srní a Kvildě. Cílem bylo vyhodnotit a následně vypracovat grafické návrhy a vizualizace voliér a výběhů tak, aby splňovaly stanovené požadavky welfare. Po celkovém vyhodnocení získaných informací a materiálů vyplývá, že návštěvnické centrum Srní je z hlediska welfare jako jediné naprosto vyhovující.
|
|
|
Zhodnocení chovatelských a reprodukčních ukazatelů u chovu plameňáků růžových (Phoenicopterus roseus) v UCSZOO
Černá, Lucie ; Jebavý, Lukáš (vedoucí práce) ; Tománek, Pavel (oponent)
Plameňáci růžoví (Phoenicopterus roseus) patří v zoologických zahradách k nejčastěji chovaným ptačím druhům. V rámci Unie českých a slovenských zoologických zahrad jsou třetím nejchovanějším druhem. V současnosti plameňáky růžové chová 11 českých a 3 slovenské zoologické zahrady. Přestože je chov plameňáků evidován od poloviny 19. století, jejich odchov je stále problematický. Úspěšnost jejich odchovu závisí na podrobných znalostech jejich biologie a etologie. Základní informace o biologii a etologii plameňáků růžových jsou uvedeny v první části bakalářské práce, zároveň jsou zde uvedeny podmínky chovu z různých doporučení zahraničních odborníků. Druhá část bakalářské práce se zaměřuje na popis chovu a reprodukčních ukazatelů v jednotlivých zoologických zahradách v rámci Unie českých a slovenských zoologických zahrad a jejich následné vyhodnocení. Tyto údaje byly zjištěny především při osobních návštěvách uvedených institucí. Pro úspěšný odchov je důležité, aby byli plameňáci chováni v početném hejnu, s vyrovnaným poměrem pohlaví. Dále je třeba přiměřeně velká expozice s vhodnou vodní nádrží, která poskytuje pocit bezpečí. K zásadám úspěšného odchovu patří i optimálně nastavená krmná dávka s dostatečným obsahem karotenu, či vzletnost samců. Samci s kupírovanými křídly mají menší úspěšnost kopulace a s tím spojené nižší procento oplozenosti vajec. Nejvhodnější podmínky pro reprodukci, v rámci Unie českých a slovenských zoologických zahrad lze považovat u zoo Ohrady. Doporučené podmínky chovu nejméně splňuje zoopark Chomutov, se zoo Plzeň, kde jsou plameňáci růžoví chováni pouze pro expoziční účel.
|
|
|
Úspěšnost chovu irbise, resp. levharta sněžného (Uncia uncia) v zoologických zahradách.
FIALA, Václav
Levhart sněžný, přesněji irbis (Uncia uncia) patří mezi nejohroženější druhy. Příčin drastického poklesu populace za posledních dvacet let je mnoho. K nejvýznamnějším patří především úbytek přirozeného prostředí a kořisti, pytláctví, agropastevectví a s ním související konflikty s domorodci a v neposlední řadě špatná legislativa v některých zemích. Ačkoli se ochrana v posledních letech zlepšila, je stále zapotřebí zvyšovat její efektivitu a to zejména v legislativě. K významným nástrojům ochrany patří chov v lidské péči. Aby byl účinný, je potřeba porozumět faktorům ovlivňujících úspěšnost chovu. Cílem této práce bylo především zhodnotit úspěšnost chovu irbise v zoologických zahradách světa (vyjma Asie) z dat získaných z plemenné knihy. Dále popsat podmínky chovu v České republice a vymezit hlavní faktory určující úspěšnost odchovu mláďat. Na základě studia plemenné knihy byly zjištěny následující skutečnosti: zpočátku byly značné výkyvy v úspěšnosti odchovu mláďat, což bylo dáno nízkým zastoupením zoologických zahrad. Se vzrůstem natality stoupá současně i mortalita. Průměrná úspěšnost činí 56,47 %. Procento úmrtí je tedy stále vysoké. Podmínky chovu v zoologických zahradách České republiky odhalily, že úspěšnost chovu negativně ovlivňuje zejména vysoká vlhkost a špatně sestavená dieta.
|
|
| |
|
| |
|
|
Welfare pro velké cervidy - zohlednění potřeb jelenovitých (Cervidae) a možnosti jejich naplnění v expozicích zoo Brno
PŘICHYSTALOVÁ, Michala
Řada druhů čeledi jelenovití (Cervidae) patří mezi časté chovance zoologických zahrad a podobných chovatelských zařízení. Centrem radiace sudokopytníků čeledi jelenovití byla Asie, dnes jelenovití obývají všechny kontinenty světa kromě Antarktidy. V zoologické zahradě v Brně jsou mimo jiné chovány následující druhy: Jelen sibiřský (Cervus elaphus sibiricus) obývá lesnaté oblasti jihovýchodní Asie. Ve starší literatuře je uváděn jako poddruh jelena lesního (Cervus elaphus), moderní věda přináší důkazy o větší příbuznosti s jelenem wapiti (Cervus canadensis). Jelen milu (Elaphurus davidianus) je podle červeného seznamu IUCN (březen 2010) ve volné přírodě vyhuben. Původní domovinou jelena milu byla Čína, dnes přežívá v zoologických zahradách a polodivoce v čínských rezervacích. Největším zástupcem čeledi jelenovitých je los (Alces alces). Areál jeho rozšíření zaujímá hlavně severské státy Evropy a sever Asie a Ameriky. Popsáno bylo několik poddruhů, jedním z nich je los evropský (Alces alces alces). Cílem předkládané práce bylo vyhodnotit podmínky chovu jelena sibiřského, jelena milu a losa evropského v zoo Brno a ověřit míru dodržování chovatelských zásad. Posuzovanými prvky byly například věková struktura stáda, složení krmné dávky, vybavení výběhu. Data byla získávána z map a technických plánů zoologické zahrady a analýzou dostupných materiálů. Byly vypracovány soupisy záznamů o zdravotním stavu zvířat a o zásazích ze strany ošetřovatelů za rok 2007, 2008 a 2009. Ze záznamů vyplývá, že zvířata byla vystavována vlivům, které mohly mít vliv na jejich welfare. Většina těchto vlivů byla nutná pro provoz zoologické zahrady a nebyla v rozporu s chovatelskými zásadami. Při práci nebyly zjištěny skutečnosti, které by zjevně bránily úspěšnému chovu zvířat.
|
|
|
Etologická studie chovného hejna plameňáka růžového (Phoenicopterus ruber) v zoo Ohrada
STUPKOVÁ, Veronika
Plameňák růžový (Phoenicopterus ruber) z čeledi Phoenicopteridae patří k poměrně častým chovancům zoologických zahrad. Přirozeně se vyskytuje na území Afriky, jižní Evropy, jihozápadní a částečně jižní Asie. Úspěšný chov v zoo závisí na detailních znalostech jeho biologie. Předkládaná práce je příspěvkem k poznání etologie hnízdění tohoto druhu. Práce se uskutečnila v Zoologické zahradě Ohrada v období od 29. dubna do 1. července 2010 v celkovém rozsahu 62 hodin. Hlavním cílem práce bylo zjistit, jak se ptáci věnují jednotlivým aktivitám v závislosti na daném období a v rámci pohlaví. Byla použita metoda přímého pozorování. Pozorováno bylo pět párů, ptáci byli sledováni ve třech obdobích ? v období sezení na vejci, v období sezení na hnízdě s mládětem a v období, kdy se již mládě sdružovalo s ostatními do tzv. školek. U dvou párů došlo k zániku snůšky. Zjištěno bylo celkem 15 typů aktivity. Výsledky byly statisticky zpracovány, byla provedena analýza rozptylu pro jednotlivá období a pohlaví. Podíl na čase věnovaném jednotlivým aktivitám se mezi jednotlivými obdobími lišil, rozdíly mezi chováním samic a samců nebyly zjištěny.
|
|
|
Etologická studie vybraného druhu drápkatých opic v ZOO Jihlava
ROHELOVÁ, Markéta
Kosman zakrslý (Cebuella pygmaea) je nejmenší zástupce čeledi kosmanovitých (Callitrichidae) a zároveň je nejmenší opicí světa. Živí se převážně stromovou pryskyřicí (gumivorie), ovocem a hmyzem. Tvoří monogamní páry, kde dominantní pár obvykle rodí dvě mláďata, o která primárně pečuje samec se staršími potomky a matce je předávají pouze ke kojení. Má práce probíhala v zoologické zahradě v Jihlavě, kde bylo hlavním předmětem sledování nošení mláďat kosmana zakrslého různými členy skupiny, která byla tvořena dvěma druhy - kosman zakrslý (Cebuella pygmaea) a lvíček zlatý (Leontopithecus rosalia). Pozorování probíhala po 6 hodinách pravidelně každý týden od 3. do 12. týdne života mláďat. K tomuto výzkumu byla použita metoda přímého pozorování. Hlavním cílem práce bylo vyhodnocení času stráveného nošením mláďat různými jedinci ve skupině v ZOO Jihlava a porovnání těchto časů s časy nošení jiných druhů z nadčeledi Platyrrhini. Mezi další cíle patřilo porovnání chovů v zoologických zahradách a soukromých chovech. Sledováním v ZOO Jihlava byly zjištěny tyto skutečnosti: Zpočátku byl primárním nositelem otec, kterého ve 4. týdnu z větší části nahradil lvíček - matka. V 5. týdnu byla mláďata poprvé viděna samostatně a v tomto týdnu se také do nošení začali zapojovat oba adultní samci od lvíčků (kluk 1 a kluk 2). V 7. a 8. týdnu se na nošení mláďat z velké části podílel kluk 1. V 9. týdnu se značně zvýšila samostatnost mláďat. Průměrně nejčastějšími nositeli byli lvíček - matka, otec mláďat a lvíček {--} kluk 1.
|
|
|
Problematika úspěšného zimování ježků
KITTLOVÁ, Lucie
Ježek patří do řádu hmyzožravců (Eulipotyphla). Na našem území se vyskytuje ježek západní (Erinaceus europaeus) a ježek východní (Erinaceus concolor), jejichž způsob života se v mnohém neliší. Oba se živí převážně bezobratlými živočichy a žijí solitérně. Pro tyto dva druhy je typické, že přes zimní období podstupují proces hibernace. Cílem práce bylo zjistit, jak lze snížit úmrtnost ježků v záchranných chovech na příkladu Zoologické zahrady Ústí nad Labem a navrhnout vhodné podmínky chovu. Základem práce byla evidence nově příchozích ježků a kontrola jejich zdravotního stavu od listopadu 2009 do března 2010. Dále bylo každý týden prováděno individuální vážení jako základ pro rozhodnutí, zda má ježek dostatečnou hmotnost pro přežití hibernace. Během práce byly též porovnány podmínky chovu a péče v záchranných stanicích Hluboká nad Vltavou, Třeboň a Vlašim. Porovnáním s podmínkami v uvedených záchranných stanicích bylo zjištěno, že mezi nedostatky v Zoologické zahradě Ústí nad Labem patří malá informovanost ošetřovatelů o chovu ježků, dále málo času jim věnovaného, největším problémem je nedostatek prostoru pro větší množství ježků, kteří jsou chováni ve velkých skupinách. Proto mezi nimi dochází k agresivním reakcím a častému přenosu chorob.
|
|
|
Etologická studie vybraného druhu lemura
ŽAHOUROVÁ, Petra
Lemur kata (Lemur catta) je poloopice žijící na jižním a jihozápadním Madagaskaru. Je převážně frugivor a folivor. Tvoří vícesamčí {--} vícesamičí sociální skupiny, kde dominují samice nad samci. Práce se uskutečnila v Zoologické zahradě Jihlava v období od května do listopadu 2009. Pozorování probíhalo vždy 3 hodiny dopoledne a 3 hodiny odpoledne, a to v náhodně vybraných dnech, nezávisle na počasí a pouze ve vnitřním výběhu. Byla použita metoda přímého pozorování. Pozorování bylo zaměřeno na vzájemné vytěsňování jedinců a projevy s vytěsňováním související, jako submisivní vokalizace a stažení se. Také bylo pozorováno čištění, kontakt, hra a příjem potravy. Hlavním cílem práce bylo vyhodnocení počtu vytěsnění a vyhodnocení vlivu vytěsňování na dobu strávenou příjmem potravy, kontaktem, čištěním a hrou. Sledováním bylo zjištěno, že v Zoologické zahradě Jihlava vytěsnění jedinci tráví o 1,88 % času méně příjmem potravy, o 3,50 % času méně kontaktem, o 3,09 % času méně čištěním a o 0,24 % času více hrou. Nejvíce vytěsňujícím jedincem byla skoro dvouletá samice Matylda a nejvíce vytěsňovaným jedincem byl dvanáctiletý samec Pepa.
|
host ::
RSS.